Leril Pytliková ze Dna pytle

Věk: 23 let (hobiti jsou dospělí ve 33 letech) 

Váha: 33 kg 

Výška: 95 cm

Bydliště: Dno pytle

Schopnosti a Klady: orientace v přírodě, umí číst stopy, včelař, otrava včelím jedem, houževnatá, šestý smysl, odvážná, zvídavá

Charakteristika: Na svůj národ má malou postavu. Trochu tím vyčnívá z řady, ale nijak ji to neovlivňuje. Je velmi zvídavá, laskavá, přátelská, ale hodně nedůvěřivá. Kudrnaté vlasy, hnědé přátelské oči a typické chlupaté nohy. Špičaté malé uši podobné elfům. Je nejmladší ze šesti sourozenců. Trochu nechtěné dítě. Mamka by z ni chtěla mít panenku, ale ona si spíš vyhraje z blátem. Některé věci vidí růžově, protože bydlí v komfortu a je mírně rozmazlena. Má ráda medové výrobky - medovina, medové placky, medové koláče, Medovník,... Cokoliv, co ona sama vyrobí z medu. Miluje modrou,šedou i bílou barvu a fascinují ji mraky. Pozná když se má přihnat bouřka nebo když má být hezké počasí. Má jakýsi šestý smysl na zlé lidi nebo na to, když je čas odejít ze zábavy, aby ji tam nenačapali rodiče. Nerada se stará o maminčiny květiny a zahradu. Kreslí a vytváří mapu okolí. Nejdál byla u Hrádečku Větrov. Nerada tlachá a nezajímá se o kluky. Někdy je na něco nešikovná. Je sečtělá a umí psát. Zajímá se o historii.
Historie: Narodila se na Dně Pytle. Pytlíková, znamená to že je z nejbohatších hobitů v Kraji. Má v sobě krev Bralů. Ta u ní převládá. Tudíž musí všechno prozkoumat a přijít na kloub. Záhady ji přitahují jako magnet. Od malička utíkala za světluškami a záhadným lidmi, co si přišli na koupit do Dolancky listí "Tobyho." Rodiče ji najali chůvu, která jí je neustále v patách, ale sem tam s její vynalézavostí se jí podaří utéct. Od svých patnácti let se zúčastňuje soutěží s lukem a šípem, kde vyhrává. Otec jí od šestnácti naučil se starat o včely. Takže je imunní proti včelím jedu. Vyrábí proto otrávené šipky a dobře se baví na cizí účet. Ve dvaceti se jí obrátil život vzhůru noha potkala zvíře-člověka později si v knížce zjistila, že je to kožoměnec. Ten měl vymazanou paměť. Pojmenovala ho Mebur, ale ráda mu říká Mebu. Od té doby si zjišťuje jeho historii. Chůva s ní za Meburem nechodí, protože se ho bojí.